Dluhopis – cenný papír, kterým si firma půjčuje

Dluhopis je cenný papír, se kterým je spojeno právo vlastníka na splacení dlužné částky ve výši jmenovité hodnoty a popřípadě další práva, nejčastěji právo na výnos (§ 2 a § 16 zákona o dluhopisech) [1]. Kdo dluhopis vydá a dluží, je emitent; kdo ho drží, je věřitelem emitenta.

Pro firmu je dluhopis způsob, jak si půjčit bez banky. Podmínky půjčky (výši úroku, termíny výplat, splatnost) neurčuje smlouva s jednou bankou, ale emisní podmínky, které platí stejně pro všechny investory. Investor může dluhopis během jeho trvání prodat dalšímu investorovi a emitent pak platí novému vlastníkovi.

Dluhopis má podobu listiny (listinný dluhopis), nebo jen zápisu v evidenci (zaknihovaný dluhopis). Výnosem je nejčastěji pravidelný úrok, tedy kupón. U bezkupónového dluhopisu je výnosem rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a cenou podle emisního kurzu, za kterou investor dluhopis upsal.

Příklad

Dejme tomu, že firma vydá 500 dluhopisů s jmenovitou hodnotou 10 000 Kč za emisní kurz 100 %, s úrokem 6 % ročně vypláceným jednou za rok a splatností za tři roky. Když investoři upíší všechny kusy, získá firma 500 × 10 000 = 5 000 000 Kč a investorům dluží:

• úrok 500 × 10 000 × 0,06 = 300 000 Kč ročně, tedy 10 000 × 0,06 = 600 Kč na kus,
• při splatnosti jistinu 5 000 000 Kč spolu s posledním úrokem.

Za tři roky firma zaplatí 5 000 000 + 3 × 300 000 = 5 900 000 Kč, z toho 900 000 Kč na úrocích. K tomu je potřeba připočítat náklady na přípravu emise a na každoroční správu (seznam vlastníků, výplaty, srážková daň). U bankovního úvěru tuto práci dělá banka, u dluhopisů ji nese emitent sám nebo ji platí administrátorovi.

Celou cestu od rozhodnutí po první výplatu popisuji v článku Jak vydat firemní dluhopisy.

Stav k 10. 10. 2026. Nejde o právní radu.

Reference

1. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, § 2 a § 16 [on-line]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190