Zrušení úpisu dluhopisů: dohoda, nebo emisní podmínky?

Investor upsal dluhopisy ukázkové emise a zaplatil cenu i s AÚV. O týden později volá, že peníze nakonec potřebuje jinde a úpis chce zrušit. Back office řeší dvě věci: jestli musí emitent souhlasit a jak storno doložit, aby bylo jasné, kdo komu co vrací. Podíváme se na tři cesty ke zrušení úpisu, na obsah dohody a na vrácení peněz, když objednávku platili dva lidé.

Příklad navazuje na úpis z hesla Úpis dluhopisů, přidává druhého plátce a žádost o zrušení:

Zrušení úpisu dluhopisů – kdy je investor svým podpisem vázán

Investor se podpisem objednávky zavázal dluhopis upsat a zaplatit a emitent objednávku přijal. Mezi nimi tedy vznikla smlouva a tu jedna strana nemůže jen tak zrušit. Od smlouvy lze odstoupit, jen když si to strany ujednaly, nebo když to stanoví zákon (§ 2001 občanského zákoníku) [1]. Ujednání najdeme v emisních podmínkách nebo v objednávce, zákonné důvody jsou dva:

• Změna emisních podmínek před vydáním. Když emitent se souhlasem schůze vlastníků změní emisní podmínky, investor, který upsal a dluhopis ještě nenabyl, smí od úpisu odstoupit do 5 pracovních dnů od zpřístupnění změny, pokud podmínky nedávají lhůtu delší (§ 10 odst. 4 zákona o dluhopisech) [2].
• Smlouva uzavřená na dálku se spotřebitelem. U smlouvy o finanční službě uzavřené na dálku má spotřebitel obecně 14 dní na odstoupení (§ 1846 občanského zákoníku). Zákon to ale vylučuje u služeb, jejichž cena závisí na pohybech na finančních trzích, například u investičních nástrojů (§ 1847) [1]. Jestli tahle výjimka dopadá i na úpis dluhopisu za pevný emisní kurz přímo od emitenta, není jednoznačné a je to otázka pro právníka.

Mimo tyto případy záleží na emitentovi. Může trvat na úpisu, nebo souhlasit se zrušením dohodou, protože strany si zánik závazku mohou ujednat (§ 1981 občanského zákoníku) [1]. V praxi emitent obvykle souhlasí, dokud dluhopisy nejsou vydané a kusy může nabídnout jinému investorovi.

Tři způsoby zrušení: kdo jedná a co podepisuje

Back office stornuje objednávku a musí k ní uvést, z jakého důvodu se ruší, protože podle toho vypadá dokument a podpis.

Rozdíl není jen formální. Dohoda vznikne, až ji podepíšou obě strany. Odstoupení i zrušení podle podmínek je jednostranné a stačí ho druhé straně oznámit, smlouva se tím ruší od počátku (§ 2004 občanského zákoníku) [1]. Když back office zapíše storno „dohodou“ a podepsaná dohoda chybí, nemá v ruce nic.

V Bondie se způsob zrušení vybírá přímo u storna objednávky a podle něj vznikne dokument o zrušení. Podpis obou stran je potřeba jen u dohody. Storno vrátí kusy do prodeje a zaplacené peníze zařadí k vrácení:

Storno dohodou: co má dohoda obsahovat

Investor z příkladu upsal 5 kusů 24. 11. 2026, o zrušení žádá 2. 12. 2026 a emitent souhlasí. Zákon dohodě obsah nepředepisuje, ale aby z ní bylo jasné, co se ruší a jak se strany vyrovnají, patří do ní:

• označení objednávky (číslo, datum, emise a počet kusů),
• prohlášení obou stran, že se úpis ruší dohodou,
• vypořádání: kolik emitent vrátí, na jaké účty a do kdy,
• podpis investora i emitenta.

Investor zaplatil cenu kusů a AÚV za dny od začátku úrokového období do úpisu, celkem 5 × 10 000 + 354,11 = 50 354,11 Kč. Při stornu se vrací celá částka včetně AÚV. Investor dluhopis nikdy nedržel, takže úrok mu nepatří a emitentovi nic nedluží. Jak se AÚV při úpisu počítá, ukazuje článek Jak spočítat AÚV.

Back office obvykle chce podepsanou dohodu dřív, než peníze pošle. Bez podepsané dohody má emitent v ruce jen telefonický rozhovor a investor může později tvrdit, že úpis zrušit nechtěl.

Komu vrátit peníze, když platili dva lidé

Investor z příkladu zaplatil objednávku ze dvou účtů: 40 000 Kč ze svého a zbytek z účtu manželky. Emitent vrací každému plátci jeho část na účet, ze kterého platil:

• investorovi 40 000 Kč,
• manželce 50 354,11 − 40 000 = 10 354,11 Kč,
• celkem 40 000 + 10 354,11 = 50 354,11 Kč, tedy přesně cena objednávky.

Proč ne všechno investorovi? Stranou smlouvy je investor a manželka platila za něj (§ 1936 občanského zákoníku), takže nárok na vrácení má spíš investor. Vrácení tam, odkud peníze přišly, je přesto nejbezpečnější praxe, protože emitent neposílá peníze na účet, ze kterého žádné nedostal. Proto patří do dohody pokyn investora, že jeho část vrátí emitent na účet manželky. Kdo má nárok na vrácení platby od třetí osoby, když dohoda mlčí, je otázka pro advokáta. Když investor chce vratku na úplně nový účet, je to změna účtu se stejným rizikem podvodu jako před výplatou úroku a ověřuje se stejně.

Lhůtu pro vrácení u dohody stanoví dohoda. Zákon ji určuje ve dvou případech. Když emise nebyla vůbec vydána, vrací emitent zaplacené částky do 30 dnů po skončení lhůty pro upisování (§ 15 odst. 3 zákona o dluhopisech) [2]. Když spotřebitel odstoupí od smlouvy uzavřené na dálku, vrací mu je nejpozději do 30 dnů ode dne odstoupení (§ 1850 občanského zákoníku) [1]. Já bych 30 dní použil jako horní hranici i v dohodě.

Storno podle emisních podmínek: investor nezaplatil

Jiný případ nastane, když investor objednávku podepíše, ale celou cenu nezaplatí v lhůtě, kterou určují emisní podmínky. Podmínky pro takový případ obvykle dovolují emitentovi objednávku zrušit a i bez nich může emitent od smlouvy odstoupit, když investor nezaplatí ani v dodatečné přiměřené lhůtě (§ 1978 občanského zákoníku) [1].

Dejme tomu, že by investor z příkladu poslal jen 40 000 Kč a zbylých 50 354,11 − 40 000 = 10 354,11 Kč nedoplatil. Back office mu nejdřív pošle upomínku s novou lhůtou a teprve po ní storno oznámí. Oznámení odkazuje na článek emisních podmínek a investor ho nepodepisuje. Emitent mu vrátí 40 000 Kč, které od něj přišly, a kusy jdou zpět do prodeje. V tomto případě nejde o dohodu, takže dokument nemá být nadepsaný jako dohoda.

Po vydání dluhopisu už nejde o storno

Investor se může ozvat i později, když už mu emitent dluhopis vydal a je zapsaný v seznamu vlastníků. Úpis tím skončil a jednostranně ho zrušit obvykle už nejde. Výjimkou může být spotřebitel, který smlouvu uzavřel na dálku a kterému ještě běží čtrnáctidenní lhůta k odstoupení, pokud se na úpis nevztahuje výjimka podle § 1847 (viz výše). Jinak má investor tyto cesty:

• prodat dluhopis jinému investorovi, jak popisuje článek Dluhopis se převedl týden před výplatou: kdo dostane úrok?,
• dohodnout se s emitentem na odkupu. Emitent tím nabude vlastní dluhopisy, které nezanikají, pokud emitent nerozhodne jinak (§ 15a zákona o dluhopisech) [2],
• žádat předčasné splacení, ale jen pokud ho emisní podmínky vlastníkovi dovolují (§ 19 odst. 3 zákona o dluhopisech) [2].

Každá z těchto cest je samostatný obchod s vlastní cenou a vlastním dokladem, ne návrat k situaci před úpisem.

Závěr

Na otázku z titulku je odpověď jednoduchá: když investor nemá právo odstoupit z emisních podmínek nebo ze zákona, ruší se úpis dohodou s podpisem obou stran, a když investor nezaplatí, ruší ho emitent podle podmínek oznámením. V obou případech se vrací všechno, co investor zaplatil, včetně AÚV, a každý plátce dostane svou část zpět na účet, ze kterého platil. Jakmile je dluhopis vydaný, nejde už o storno, ale o převod, odkup nebo předčasné splacení. Jak emitent vede vlastníky od vydání po splacení, popisuje článek Seznam vlastníků dluhopisů.

Stav k 15. 10. 2026. Nejde o právní radu.

Reference

1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1846, § 1847, § 1850, § 1936, § 1978, § 1981, § 2001 a § 2004 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
2. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, § 10 odst. 4, § 15 odst. 3, § 15a a § 19 odst. 3 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190