Úmrtí investora: co emitent udělá s dluhopisy a úrokem

Back office emitenta zvedne telefon a syn investora oznámí, že otec před týdnem zemřel. Za necelé dva měsíce je výplata úroku a v evidenci je pořád jméno zůstavitele i jeho účet. Back office potřebuje vědět, jestli smí platit na tento účet, komu smí o dluhopisech něco říct a co bude chtít k zápisu dědiců. Celou cestu od zprávy o úmrtí po zápis dědiců projdeme na jednom příkladu, včetně případu, kdy se tři dědicové dělí o deset kusů.

Příklad stojí na ukázkové emisi a na tomto zůstaviteli:

Dědictví dluhopisů – co se děje od úmrtí do usnesení soudu

Smrtí investora vzniká jeho dědicům dědické právo (§ 1479 občanského zákoníku) [1]. Dluhopisy se v tu chvíli stávají součástí pozůstalosti a s nimi i úrok, který z nich ještě nebyl vyplacen. Komu z dědiců připadnou, ale emitent zatím neví. Nabytí dědictví potvrzuje soud (§ 1670 občanského zákoníku) [1] a úkony soudu v řízení o pozůstalosti provádí notář jako soudní komisař (§ 100 zákona o zvláštních řízeních soudních) [2]. Řízení končí usnesením o dědictví, které potvrdí, kdo co nabyl, a to s účinností ke dni smrti zůstavitele (§ 185 téhož zákona) [2].

Pro emitenta z toho plynou dvě různá data a nesmí si je splést. Dědic je vlastníkem dluhopisu ode dne smrti zůstavitele, ale emitent ho zapíše do seznamu vlastníků až poté, co mu dědictví někdo doloží. Seznam vlastníků listinných dluhopisů vede emitent sám (§ 4 odst. 1 zákona o dluhopisech) [3]. Mezi úmrtím a doložením je v něm tedy dál zůstavitel a podle seznamu se připravují výplaty. V našem příkladu to trvá od 15. 11. 2026 do 3. 5. 2027 a do této doby spadnou dvě výplaty úroku. Řízení podle složitosti dědictví trvá týdny až měsíce, takže dvě výplaty nejsou nic neobvyklého.

První kroky back office po zprávě o úmrtí

Zprávu o úmrtí dostane emitent nejčastěji od příbuzných, méně často přímo od notáře, který zjišťuje majetek zůstavitele. V obou případech je dobré udělat hned tři věci:

1. Zapsat k investorovi, kdy a od koho zpráva přišla, a vyžádat si kopii úmrtního listu nebo jméno notáře a spisovou značku řízení.
2. Pozdržet změny údajů, o které požádají pozůstalí (nový účet, nová adresa). Pozůstalí ještě nemusí být dědici a emitent to nemá jak ověřit, proto změnu zapíše až podle usnesení nebo podle pokynu notáře.
3. Připravit pro notáře přehled: emise a ISIN, počet kusů, jmenovitá hodnota, podoba dluhopisů (listinné, nebo zaknihované), čísla listin a úrok, který je splatný a nevyplacený.

Notář se emitenta na dluhopisy často zeptá dopisem. Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení o pozůstalosti, je musí soudu na výzvu sdělit (§ 141 zákona o zvláštních řízeních soudních) [2]. Čím přesněji jsou dluhopisy v usnesení popsané (ISIN, počet kusů, kdo je nabyl), tím snáz se pak dědic zapíše [4].

U našeho zůstavitele je to 10 kusů po 10 000 Kč, tedy 10 × 10 000 = 100 000 Kč jistiny. Poslední kupón dostal ještě za života, ale od 8. 10. 2026 do dne úmrtí narostl úrok za 38 dní:

10 × 10 000 × 0,055 × 38 / 365 = 572,6027 Kč ≈ 572,60 Kč

Jak dluhopisy pro soupis pozůstalosti ocení, rozhodne notář. Emitent mu dá jistinu i naběhlý úrok zvlášť (AÚV počítáme stejně jako při úpisu, viz Jak spočítat AÚV).

Pozůstalým emitent obvykle potvrdí jen to, že u něj zůstavitel dluhopisy měl, a podrobnosti pošle notáři. Za mě je to rozumná hranice. Notář údaje do řízení stejně potřebuje a emitent nedává informace člověku, o kterém zatím neví, jestli je dědic.

Úrok splatný během dědického řízení: komu a kam

Emitent připravuje výplatu 8. 1. 2027 podle seznamu k rozhodnému dni 29. 12. 2026 a u 10 kusů má v seznamu zůstavitele. Úrok před srážkovou daní je 10 × 138,63 = 1 386,30 Kč. Back office má tři možnosti, co s ním udělat.

První možnost je poslat úrok na účet zůstavitele. Smlouva o účtu smrtí majitele nezaniká a banka po doložení smrti zastaví jen ty platby z účtu, o kterých majitel určil, že po jeho smrti pokračovat nemají (§ 2666 občanského zákoníku) [1]. Příchozí platba tedy obvykle projde a peníze jsou v pozůstalosti. Jenže dědicové se k nim dostanou až po skončení řízení a když banka účet mezitím zrušila, platba se emitentovi vrátí.

Druhá možnost je úrok nevyplácet a držet ho jako dluh vůči pozůstalosti, dokud nebude jasné, komu patří. Třetí je platit podle pokynu notáře, třeba na účet osoby, která pozůstalost spravuje. Pozůstalost spravuje správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti, pokud je zůstavitel povolal. Jinak ji spravují dědicové, a je-li jich víc a nedohodnou se jinak, společně. Z vážného důvodu může soud nařídit jiné opatření (§ 1677 občanského zákoníku) [1].

V praxi se nejvíc osvědčí zeptat se notáře, kterou cestu chce, a jeho pokyn uložit k výplatě. U druhé výplaty 8. 4. 2027 je úrok 10 × 135,62 = 1 356,20 Kč. Pokud emitent úrok drží, má k usnesení u sebe 1 386,30 + 1 356,20 = 2 742,50 Kč.

Pozor: kdy a podle koho srazit srážkovou daň, když emitent úrok drží a vyplatí ho až dědici, je otázka pro daňového poradce, zvlášť když je dědic v zahraničí. Běžný postup srážky popisuje článek Srážková daň z úroků dluhopisů.

Zápis dědice do seznamu vlastníků

Na konci řízení vydá notář jako soudní komisař usnesení o dědictví a emitentovi ho předloží dědic, v našem příkladu 3. 5. 2027. Zprávu může emitent dostat i od toho, kdo pozůstalost spravoval. Ten po právní moci usnesení oznamuje dlužníkům zůstavitele, kdo nabyl pohledávku vůči nim (§ 190 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních) [2], a emitent je dlužníkem z dluhopisů.

K zápisu dědice back office potřebuje:

• stejnopis usnesení o dědictví s vyznačenou právní mocí, u přeshraničního dědictví případně evropské dědické osvědčení [5],
• doklad totožnosti dědice a údaje pro jeho založení jako investora (adresa, rodné číslo, stát daňové rezidence),
• účet pro výplaty doložený stejně jako každá jiná změna účtu, tedy podepsanou žádostí.

U listinného dluhopisu se při dědění rubopis nepíše. Dědic nabývá dluhopis usnesením a na listině přechod vyznačen být nemusí. Kvůli dalším převodům je ale dobré, aby emitent na listinu přechod na dědice poznamenal [4].

V seznamu se u dědice vede den nabytí podle usnesení (den smrti zůstavitele) a vedle něj den, kdy dědic emitentovi dědictví prokázal, tedy předložil pravomocné usnesení. Tímto dnem je změna vlastníka vůči emitentovi účinná a emitent ji pak bez zbytečného odkladu zapíše (§ 4 odst. 2 zákona o dluhopisech). Pro výplaty rozhoduje to druhé datum. Výplaty s rozhodným dnem před prokázáním šly podle seznamu do pozůstalosti, výplaty po něm už dostává dědic na svůj účet.

V Bondie se dědictví zapisuje jako převod ze zůstavitele na dědice s usnesením jako dokladem, bez kterého zápis neprojde, a u více dědiců se zápis opakuje pro každého s jeho počtem kusů. Schéma ukazuje celou cestu našeho příkladu.

Dědiců je víc: jak rozdělit kusy

Zůstavitel z příkladu nezanechal závěť a dědí po něm tři dědicové ze zákona, každý třetinou. Kus dluhopisu je ale nedělitelný. Deset kusů se na třetiny beze zbytku nerozdělí, každý dědic může dostat 3 kusy a 1 kus zbyde.

Řešení je na dědicích a na soudu. Dědicové se mohou dohodnout o rozdělení pozůstalosti a soud dohodu schválí (§ 185 odst. 1 písm. d) zákona o zvláštních řízeních soudních) [2]. Jeden z nich si pak vezme kus navíc a ostatní dostanou víc z jiného majetku. Bez dohody soud pozůstalost rozdělí, jen když o to požádají všichni dědicové a nepřou se o to, co do pozůstalosti patří (§ 1697 odst. 2 občanského zákoníku). Jinak ji nerozdělí a potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů (§ 1697 odst. 3 občanského zákoníku, § 185 odst. 1 písm. g) zákona o zvláštních řízeních soudních). Dědicové pak nemají každý tři kusy, ale všech deset kusů mají ve spoluvlastnictví, každý podílem jedna třetina. Emitent je sám nerozdělí a zapíše je podle usnesení, dokud mu dědicové nedoloží, jak si kusy rozdělili. Pro evidenci i pro výplaty je to nepohodlné, proto se vyplatí dohoda.

Dejme tomu, že se dědicové dohodli takto: dědic A dostane 4 kusy, dědicové B a C po 3 kusech, tedy 4 + 3 + 3 = 10 kusů. Úrok, který emitent během řízení držel, rozdělí podle kusů a obou výplat:

Kontrola: 1 097,00 + 822,75 + 822,75 = 2 742,50 Kč, tedy přesně úrok obou výplat.

Takhle úrok rozdělíme, jen když usnesení o úroku nic jiného neříká. Úrok splatný ještě za života investora je jeho pohledávka a usnesení ji může přidělit i jinak, třeba celou jednomu dědici (§ 1699 odst. 1 občanského zákoníku). Úrok splatný až po smrti plyne z dluhopisů, které dědic nabyl se zpětnou účinností ke dni smrti, proto se obvykle dělí podle kusů. Aby o tom nebyl spor, je dobré nahlásit notáři obojí zvlášť.

Kde se dědictví v evidenci zadrhne

Většina dědictví proběhne podle postupu výše. Ve čtyřech situacích níže ale back office s běžným postupem nevystačí.

Investor zemřel mezi rozhodným dnem a výplatou

Investor zemře po rozhodném dni, ale před dnem výplaty. Nárok na úrok je už určený podle seznamu k rozhodnému dni a patří zůstaviteli, tedy pozůstalosti. Postup je stejný jako u výplaty během řízení, jen má back office na rozhodnutí méně času.

Pozůstalí chtějí změnit účet před výplatou

Příbuzní volají těsně před výplatou a chtějí úrok poslat na svůj účet. Dokud nemají usnesení nebo pokyn notáře, emitent účet nemění. Je to stejný případ jako každá jiná nečekaná změna účtu před výplatou, jen s tím rozdílem, že tady žádost podává někdo jiný než investor.

Dědic je v zahraničí

Dědic žije trvale v jiném státě a pro výplaty po zápisu je daňovým nerezidentem. Sazba srážkové daně se pak řídí jeho státem rezidence, ne státem zůstavitele. Back office si od něj vyžádá potvrzení o daňovém domicilu ještě před první výplatou.

Dědicové o dluhopisech nevědí

Pozůstalí o listinných dluhopisech vědět nemusí, zvlášť když listiny leží v trezoru nebo u emitenta. Pak je emitent jediný, kdo o nich ví. Pozůstalí nebo notář na ně často přijdou podle výplat úroků na výpisech zůstavitele [4], nebo se emitenta zeptá přímo.

Závěr

Dědictví dluhopisů dá back office nejvíc práce v době, kdy ještě není jasné, komu dluhopisy patří. Emitent mezitím vede v seznamu zůstavitele, notáři dá přesné údaje o kusech a úroku a úrok splatný během řízení vyplatí podle jeho pokynu, nebo ho drží. V našem příkladu jde o dvě výplaty, celkem 2 742,50 Kč. Dědice zapíše až podle pravomocného usnesení, každého s jeho kusy, a teprve od předložení usnesení mu platí na jeho účet. Jak výplata probíhá v běžném případě, popisuje článek Výplata úroků z dluhopisů.

Stav k 15. 10. 2026. Nejde o právní radu.

Reference

1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1479, § 1670, § 1677, § 1697, § 1699 a § 2666 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
2. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 100, § 141, § 185 a § 190 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-292
3. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, § 4 odst. 1 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-190
4. SCHEJBAL, Lumír. Přechod dluhopisů a jiných cenných papírů v dědictví. epravo.cz [on-line]. 4. 10. 2017. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.epravo.cz/top/clanky/prechod-dluhopisu-a-jinych-cennych-papiru-v-dedictvi-106402.html
5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o dědictví a evropském dědickém osvědčení [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32012R0650