Srážková daň z úroků dluhopisů: sazby a odvod

Srážková daň z úroků dluhopisů je daň, kterou emitent jako plátce srazí z vypláceného kupónu a za investora ji odvede finančnímu úřadu. Investor, u kterého se sráží, dostane úrok už po zdanění a v přiznání ho obvykle neuvádí. Pro investora je to pohodlné, emitentovi to přináší práci a odpovědnost plátce. Projdeme, u koho má emitent srážet, jakou sazbou, jak daň zaokrouhlit a kam a do kdy ji odvést.

Sazby a zaokrouhlení ukážeme na jedné výplatě ukázkové emise:

Úrok investora za výplatu 8. 1. 2027 je 10 × 138,63 = 1 386,30 Kč.

Srážková daň z úroků dluhopisů – kdy je emitent plátcem

Co je srážková daň obecně, vysvětluje heslo slovníku. U úroků z dluhopisů je emitent plátcem daně u fyzických osob, které jsou českými daňovými rezidenty, a u nerezidentů, pokud jejich příjem není osvobozený nebo ho smlouva o zamezení dvojímu zdanění v ČR nezdaňuje. Srážku provede při výplatě (§ 38d odst. 1) [1]. Sazbu určuje to, kdo investor je a kde je daňovým rezidentem:

U fyzické osoby rezidenta je sražená daň konečná. Chybu v srážce proto nesrovná investorovo přiznání. Neprovede-li plátce srážku vůbec nebo ve správné výši, vymáhá se daň na něm (§ 38d odst. 5 zákona o daních z příjmů a § 235 daňového řádu) [1] [2].

Na schématu vidíme výplatu kupónu 138,63 Kč na kus podle parametrů výše, stejnou jako v článku Výplata úroků z dluhopisů. Fyzická osoba s 10 kusy dostane 1 386,30 − 207 = 1 179,30 Kč, česká firma s 300 kusy 300 × 138,63 = 41 589,00 Kč bez srážky.

Sazba 15 %, nebo 35 %: podle čeho se rozhoduje

U českých fyzických osob je sazba vždy 15 %. Otázka „15, nebo 35“ se týká jen nerezidentů. Sazba 15 % platí pro rezidenty jiného státu EU nebo EHP a pro rezidenty států, se kterými má Česko smlouvu o zamezení dvojímu zdanění nebo dohodu o výměně informací v daňových záležitostech (a smlouva se provádí). Ostatním se sráží 35 % [1].

Rozhoduje daňová rezidence. Adresa ani státní občanství o ní samy nerozhodují, proto ji emitent u zahraničního investora dokládá potvrzením o daňovém domicilu, které vydává finanční správa státu rezidence. Sazbu tedy určuje stát rezidence, ne to, jestli investor potvrzení už dodal: investorovi ze státu EU, EHP nebo se smlouvou se srazí 15 % a emitent si potvrzení vyžádá, investorovi z ostatních států 35 %. Kolik na tom záleží, ukazuje investor s 10 kusy: při 15 % mu emitent z úroku 1 386,30 Kč (10 × 138,63 Kč) srazí 207 Kč, při 35 % 485 Kč (1 386,30 × 0,35 = 485,205, dolů na koruny). Rozdíl 485 − 207 = 278 Kč na jedné výplatě investor na výpisu uvidí a bude se ptát. Doklad je proto nejlepší vyžádat už při úpisu.

Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mohou sazbu u úroků snížit i pod 15 %. Taková sazba ale potřebuje víc dokladů: potvrzení o rezidenci a prohlášení, že investor je skutečným vlastníkem úroku a nepřijímá ho jen jako prostředník pro někoho jiného. U malých částek se emitentovi obvykle nevyplatí sníženou sazbu řešit.

Základ daně a zaokrouhlení

Emitent počítá srážkovou daň v den výplaty z úroku, který investorovi vyplácí. Základem daně je samotný úrok, bez odpočtů (§ 36 odst. 3) [1]. U fyzických osob rezidentů zákon říká, že se základ ani daň za jednotlivý dluhopis nezaokrouhlují a celková částka daně sražená z jednoho druhu příjmu se zaokrouhlí na celé koruny dolů [1]. V praxi se tedy sečte úrok za všechny kusy v jedné platbě, spočítá se 15 % a výsledek se usekne na koruny.

Příklad, investor se 10 kusy:

úrok      = 10 × 138,63 = 1 386,30 Kč
daň       = 1 386,30 × 0,15 = 207,945 Kč → 207 Kč
k výplatě = 1 386,30 − 207 = 1 179,30 Kč

Kdyby emitent zaokrouhloval daň za každý kus zvlášť (138,63 × 0,15 = 20,79 Kč, dolů 20 Kč), srazil by 200 Kč místo 207 Kč. Vidíme, že rozdíl 207 − 200 = 7 Kč na jedné platbě není velký. U všech 20 fyzických osob z parametrů je to ale 20 × 7 = 140 Kč na této výplatě. Na dalších výplatách se rozdíl mění s kupónem: u kupónu 137,12 Kč (91 dní) vyjde 20 × (205 − 200) = 100 Kč, u kupónu 135,62 Kč (90 dní) 20 × (203 − 200) = 60 Kč. Při zaokrouhlení po kusech emitent na každé z 13 výplat srazí a odvede méně, než ukládá zákon, a rozdíl mu finanční úřad může doměřit jako plátci (§ 38d odst. 5) [1].

U nerezidentů počítáme stejně: daň z úhrnu úroku za platbu a výsledek dolů na celé koruny. Obecná věta stejného odstavce zákona (§ 36 odst. 3) ale mluví o základu za jednotlivé cenné papíry [1], takže postup pro nerezidenty je dobré si jednou potvrdit s daňovým poradcem.

Investor nerezident a potvrzení o daňovém domicilu

U nerezidenta hlídá emitent tři věci: stát rezidence, potvrzení a jeho platnost. Potvrzení se obvykle vydává na kalendářní rok nebo k určitému dni. Propadlé nebo chybějící potvrzení sazbu samo nemění: sazbu dál určuje stát rezidence, tedy 15 % pro EU, EHP a státy se smlouvou nebo s výměnou informací a 35 % pro ostatní státy. Důkazní břemeno ale nese emitent jako plátce. Když při kontrole rezidenci investora nedoloží, může mu finanční úřad daň doměřit až do sazby 35 % (§ 38d odst. 5) [1]. Emitent proto investora upozorní na obnovení potvrzení s dostatečným předstihem, třeba měsíc před výplatou. Když investor změní rezidenci, sazba se řídí novým státem.

Z úroků nerezidentů navíc emitent podává oznámení o sražené dani, a to ve lhůtě pro odvod daně (§ 38da odst. 2) [1]. Podává ho i tehdy, když je úrok nerezidenta osvobozený nebo ho smlouva o zamezení dvojímu zdanění v ČR nezdaňuje, tedy i při srážce 0 %; v tom případě až do 31. ledna následujícího roku. Toto oznámení o nezdaněném úroku podávat nemusí, pokud úroky jednomu nerezidentovi v kalendářním měsíci nepřesáhnou 300 000 Kč (§ 38da odst. 5 písm. a)) [1]; u úroku, ze kterého daň srazil, se oznámení podává vždy.

Odvod a oznámení finančnímu úřadu

Sraženou daň odvede emitent svému místně příslušnému finančnímu úřadu do konce měsíce, který následuje po měsíci, kdy úrok vyplatil a daň srazil (§ 38d odst. 3) [1]. U úroků z dluhopisů vzniká povinnost srazit daň při výplatě, poukázání nebo připsání úroku (§ 38d odst. 1) [1]; pravidlo o dni zaúčtování, které zákon má pro některé jiné příjmy nerezidentů, se na ně nevztahuje. Průběžné časové rozlišení úroku v účetnictví emitenta tedy lhůtu neposouvá. U výplaty 8. 1. 2027 je to do konce února; protože 28. 2. 2027 je neděle, posouvá se konec lhůty na 1. 3. 2027 (§ 33 odst. 4 daňového řádu) [2].

Pro srážkovou daň má každý finanční úřad dva účty: zvlášť pro daň fyzických a pro daň právnických osob. Odvod se proto rozdělí podle druhu příjemce, u kterého byla daň sražena. Předčíslí podle druhu daně a čísla účtů jednotlivých úřadů zveřejňuje Finanční správa [3]; emitent si je zapíše jednou a před odvodem je kontroluje.

Ke každé výplatě tedy patří platba daně na účet podle druhu příjemce (když se srazilo fyzickým i právnickým osobám, jsou to dvě platby) a u nerezidentů oznámení podle § 38da ve lhůtě pro odvod. Jednou ročně podává emitent vyúčtování daně vybírané srážkou (§ 38d odst. 9 zákona o daních z příjmů) [1], a to do 3 měsíců po skončení kalendářního roku (§ 137 odst. 2 daňového řádu) [2]. Lhůta začíná běžet 1. ledna, tedy den po skončení roku, a končí dnem se stejným číslem o tři měsíce později, tedy 1. dubna (§ 33 odst. 1 daňového řádu). Za rok 2027 je to do 3. 4. 2028, protože 1. 4. 2028 je sobota (§ 33 odst. 4 daňového řádu) [2].

Na snímku je oddíl Odvod srážkové daně z ukázky aplikace Bondie. Každá výplata má svou sraženou daň, termín odvodu do konce následujícího měsíce a stav. Výplata, u které daň odvedená není, se nepovažuje za dokončenou a zůstává vidět, dokud se odvod nepotvrdí.

Oprava po pozdějším ověření sazby

Stává se, že emitent srazí daň podle jedné sazby a investor po výplatě doloží, že mu patří jiná. Vezmeme stejného investora s 10 kusy a výplatu 8. 1. 2027 z parametrů výše, jen je to nerezident: úrok za platbu je 10 × 138,63 = 1 386,30 Kč. Investor uvedl jako stát rezidence zemi, se kterou Česko nemá smlouvu ani výměnu informací, a emitent mu srazil 35 %, tedy 485 Kč. Po výplatě doloží potvrzení, že je rezidentem státu se smlouvou, kde se sráží 15 %, tedy 207 Kč. Emitent srazil o 485 − 207 = 278 Kč víc, než měl, a tento přeplatek patří investorovi.

Tuto chybu řeší daňový řád. Emitent rozdíl investorovi vrátí a podá dodatečné vyúčtování; pokud o opravu požádá investor, má emitent na vysvětlení a opravu 30 dní (§ 237 odst. 2) [2]. O vrácenou částku se sníží jeho povinnost jako plátce a rozdíl se vypořádá v dani, kterou za investory odvádí; jak přesně (např. snížením nejbližšího odvodu), je dobré ověřit s daňovým poradcem. Když se rozdíl takto vypořádat nedá, vrátí ho emitentovi finanční úřad do 30 dnů od doložení, že ho investorovi vrátil (§ 235 odst. 3) [2]. Opačný případ (srazil méně, než měl) znamená doplatit daň; zda a jak ji emitent může požadovat po investorovi, je otázka pro poradce.

Kontrolní seznam plátce daně na celý rok

Emitent jako plátce daně má během roku termíny, které se opakují u každé emise:

• Před první výplatou (viz Jak vydat firemní dluhopisy): zadané účty finančního úřadu pro fyzické a právnické osoby, u každého investora druh osoby a rezidence.
• Před každou výplatou: seznam vlastníků k rozhodnému dni, platná potvrzení nerezidentů, investoři bez dokladu rezidence označení k ověření.
• V den výplaty: daň spočítaná za platbu a zaokrouhlená dolů, součet daně podle druhu příjemce.
• Do konce následujícího měsíce: odvod na správný účet, u nerezidentů oznámení podle § 38da.
• Do 31. ledna: oznámení o úrocích nerezidentů, které byly osvobozené nebo je smlouva v ČR nezdaňuje (nepodává se, pokud úroky jednomu nerezidentovi v kalendářním měsíci nepřesáhnou 300 000 Kč).
• Do 3 měsíců po skončení roku, tedy do 1. dubna (za rok 2027 do 3. 4. 2028): roční vyúčtování za předchozí rok.
• Kdykoli při změně: oprava sazby, vrácení přeplatku investorovi a dodatečné vyúčtování.

Když sazba není hned jasná

V praxi emitent nejčastěji narazí na investory, u kterých není hned jasné, jakou sazbu použít a jak daň spočítat.

Investor s nejasnou daňovou rezidencí

Emitent má investora s českou adresou, ale se zahraničním daňovým identifikačním číslem a bez prohlášení o rezidenci. Podle adresy by srazil 15 % jako rezidentovi, podle dokladu by mohla vyjít jiná sazba. Takovou nejasnost je potřeba vyřešit před výplatou, protože zpětná oprava sazby dá víc práce než jeden dotaz.

Výplata více emisí jednomu investorovi

Když emitent vyplácí ve stejný den úrok ze dvou svých emisí a jeden investor drží obě, musí back office při výpočtu daně rozhodnout, jestli je „jeden druh příjmu“ jedna platba, nebo úrok ze všech emisí dohromady. Rozdíl je nejvýš koruna na výplatu, ale je dobré mít postup zapsaný a držet se ho.

Spolky, nadace a společenství vlastníků

Mezi investory bývají i spolky, nadace nebo společenství vlastníků jednotek. I tyto osoby jsou právnické osoby a srážka se u nich podle tabulky výše neprovádí. Daňový režim neziskových organizací má ale vlastní pravidla, takže u nich je dobré se zeptat poradce.

Závěr

• Srážka 15 % u českých fyzických osob a u nerezidentů ze států EU, EHP, se smlouvou nebo s výměnou informací; 35 % u nerezidentů z ostatních států; českým firmám se nesráží.
• Daň se počítá z úhrnu úroku za platbu a zaokrouhlí se na koruny dolů; u nerezidentů si postup jednou potvrďte s poradcem.
• Odvod do konce měsíce, který následuje po měsíci výplaty a srážky, na účet podle druhu příjemce; vyúčtování do 3 měsíců po skončení roku (1. dubna).
• Přeplatek z chybné sazby patří investorovi; emitent ho vrátí, podá dodatečné vyúčtování a rozdíl vypořádá v dani, kterou za investory odvádí. Jak přesně (např. snížením nejbližšího odvodu), ověřte s daňovým poradcem.

Stav k 10. 10. 2026. Nejde o daňovou ani právní radu.

Reference

1. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 22, § 36, § 38d a § 38da [on-line]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586
2. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 33, § 137, § 235 a § 237 [on-line]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-280
3. Finanční správa, Bankovní účty finančních úřadů [on-line]. [cit. 2026-10-10]. Dostupné z WWW: https://financnisprava.gov.cz/cs/dane/placeni-dani/bankovni-ucty-financnich-uradu