Nerezident a srážková daň z úroků: sazba a potvrzení

Daňový nerezident je fyzická osoba, která v Česku nemá bydliště a obvykle se tu nezdržuje, nebo firma, která tu nemá sídlo ani místo vedení. V Česku daní jen příjmy z českých zdrojů a úrok z dluhopisu českého emitenta mezi ně patří. Daň za něj srazí emitent při výplatě, jenže sazba se u nerezidenta neřídí adresou ani občanstvím, ale státem, kde je investor daňovým rezidentem. V článku se podíváme na to, jak nerezidenta poznat, kdy srazit 15 % a kdy 35 %, jaké potvrzení po investorovi chtít a co dělat, když potvrzení propadne.

Všechny částky v článku počítáme na jedné výplatě ukázkové emise:

Nerezident: jak ho poznat, když adresa nestačí

Back office při úpisu zapisuje nového investora a podle údajů z objednávky určí, jestli je českým daňovým rezidentem. Fyzická osoba je rezidentem, pokud má v Česku bydliště (stálý byt, ve kterém se chce trvale zdržovat), nebo se tu zdržuje aspoň 183 dní v kalendářním roce (§ 2 odst. 2 a 4 zákona o daních z příjmů) [1]. Firma je rezidentem, pokud má v Česku sídlo nebo místo vedení (§ 17 odst. 3) [1]. Investor, který podmínky nesplňuje, je nerezident a v Česku daní jen příjmy ze zdrojů na našem území (§ 2 odst. 3). Úroky, které vyplácí český emitent, mezi ně patří (§ 22 odst. 1 písm. g) bod 4) [1]. Pojem podrobněji vysvětluje heslo Daňový rezident.

Zahraniční adresa, cizí občanství nebo účet v zahraniční bance jsou jen vodítka. Češka, která roky žije a pracuje ve Vídni, bude nejspíš rakouskou rezidentkou, i když má český pas. Naopak cizinec s bytem v Praze bývá českým rezidentem a srazí se mu stejných 15 % jako komukoli jinému z Česka. V praxi platí, že nejspolehlivější je investora se zeptat: objednávka obsahuje prohlášení, ve kterém státě je daňovým rezidentem, a závazek, že změnu emitentovi oznámí. Prohlášení je ale jen začátek, u nerezidenta ho emitent podloží dokladem (viz níže).

Srážková daň u nerezidenta: 15 %, nebo 35 %

Před každou výplatou back office u nerezidenta zkontroluje stát rezidence, protože z něj plyne sazba. Sazbu 15 % určuje zákon pro rezidenty jiného státu EU nebo EHP a pro rezidenty států, se kterými má Česko prováděnou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, dohodu o výměně informací v daňových záležitostech nebo společnou mnohostrannou úmluvu o výměně informací (§ 36 odst. 1 písm. b) bod 1 a písm. c)) [1]. Rezidentům ostatních států se sráží 35 %. Přehled platných smluv zveřejňuje Ministerstvo financí [3]. Pravidla jsou podrobně v článku Srážková daň z úroků dluhopisů.

Na rozdíl od české firmy se zahraniční firmě daň sráží (pokud úrok nepatří její stálé provozovně v Česku, § 36 odst. 1). Česká firma úrok zdaní ve svém přiznání, ale zahraniční firma v Česku přiznání k těmto úrokům nepodává, a proto za ni daň vybere emitent. Rozdíl vidíme na firmě s 50 kusy při výplatě 8. 1. 2027. Úrok je 50 × 138,63 = 6 931,50 Kč a podle sídla firmy vychází srážka takto:

Srážka je 6 931,50 × 0,15 = 1 039,725 Kč, dolů na koruny 1 039 Kč, a při 35 % 6 931,50 × 0,35 = 2 426,025 Kč, tedy 2 426 Kč. Vidíme, že volba sazby dělá u jedné výplaty 2 426 − 1 039 = 1 387 Kč. U fyzické osoby s 10 kusy je to při úroku 1 386,30 Kč rozdíl 485 − 207 = 278 Kč. Daň počítáme stejně jako u rezidenta, z úroku za celou platbu a dolů na celé koruny. Proč je zaokrouhlení u nerezidentů otevřenější otázka, rozebírá článek Zaokrouhlení srážkové daně.

Na schématu je postup, podle kterého sazbu nerezidenta volí aplikace Bondie. Dokud back office sazbu neověří, srazí se 15 % nebo 35 % podle státu, který investor uvedl, a investor zůstává označený k ověření. Sazba nižší než 15 % podle smlouvy se použije jen s potvrzením, které platí ke dni výplaty.

Potvrzení o daňovém domicilu: co v něm má být

Emitent si potvrzení vyžádá od zahraničního investora při úpisu, nejpozději před první výplatou. Vydává ho daňová správa státu, kde je investor rezidentem, a mělo by z něj být poznat, o koho jde (jméno a datum narození, u firmy název a registrační číslo), kterého státu je rezidentem, ke kterému dni nebo za jaké období to úřad potvrzuje a kdo potvrzení vydal (razítko nebo elektronický podpis). Co potvrzení o daňovém domicilu je obecně, vysvětluje heslo slovníku.

Pro představu, jak takové potvrzení vzniká, se hodí česká praxe. Finanční správa vydává potvrzení českým rezidentům na tiskopisu Ministerstva financí pro smluvní státy a na zvláštním formuláři pro státy bez smlouvy. Potvrzuje rezidenci buď k určitému dni, nejpozději ke dni vydání, nebo za období, které už skončilo (typicky kalendářní rok). Do budoucna ho nevydá, protože se poměry investora mohou změnit [4]. Z toho plyne praktická věc: potvrzení samo „platnost do“ obvykle nemá, a jak dlouho ho bude brát za aktuální, si určuje emitent. Back office obvykle chce nové potvrzení každý kalendářní rok.

Potvrzení bývá v cizím jazyce. Pro správce daně platí, že písemnost v jiném jazyce se předkládá s překladem do češtiny, pokud úřad neoznámí, že překlad nepotřebuje (§ 76 odst. 2 daňového řádu) [2]. Emitent proto potvrzení uloží v originále a počítá s tím, že ho při kontrole může potřebovat přeložit.

Potvrzení propadlo: změní se sazba?

Investor doložil potvrzení loni, letos nové neposlal a blíží se výplata. Zákonná sazba se tím nemění. Stát rezidence je pořád stejný, takže investorovi ze státu EU, EHP nebo státu se smlouvou se dál sráží 15 % a investorovi z ostatních států 35 %. Propadlé potvrzení ale znamená, že emitent nemá aktuální doklad. Kdyby emitent při kontrole rezidenci nedoložil, může finanční úřad dovodit, že investor podmínky pro 15 % nesplňuje (§ 36 odst. 1 písm. c)), a rozdíl až do 35 % vymáhat po emitentovi jako jeho dluh (§ 38d odst. 5) [1]. Čím se rezidence dokládá, zákon výslovně neurčuje, potvrzení o domicilu je nejsilnější doklad. Proto se vyplatí investora upozornit na obnovení s předstihem, třeba měsíc před výplatou.

Jinak je to u sazby nižší než 15 %, kterou dovoluje některá smlouva o zamezení dvojímu zdanění. Tu emitent použije jen s dokladem, a když doklad ke dni výplaty chybí, sráží se zákonných 15 %. Dejme tomu, že firma s 50 kusy má podle smlouvy svého státu sazbu 10 % a potvrzení má v evidenci emitenta platné do 31. 12. 2026. Výplata je 8. 1. 2027, tedy po této platnosti. Emitent srazí 1 039 Kč místo 6 931,50 × 0,10 = 693,15 Kč, tedy 693 Kč. Rozdíl je 1 039 − 693 = 346 Kč. Když investor potvrzení za den výplaty doloží dodatečně, emitent srazil víc, než měl, a přeplatek patří investorovi. Postup opravy popisuje oddíl o opravě v článku Srážková daň z úroků dluhopisů.

Když investor změní rezidenci (přestěhuje se, firma přesune vedení), sazba se od další výplaty řídí novým státem. Emitent se o tom dozví jen od investora, a proto je závazek oznámit změnu součástí prohlášení v objednávce.

Nižší sazba podle smlouvy o zamezení dvojímu zdanění

Zahraniční investor po emitentovi někdy chce, aby mu srazil méně než 15 %, protože to smlouva jeho státu s Českem dovoluje. Některé smlouvy daň z úroků ve státě zdroje omezují, jiné ji dávají jen státu rezidence. Např. podle smlouvy se Slovenskem zdaňuje úroky, které skutečně vlastní slovenský rezident, jen Slovensko (čl. 11 odst. 1) [5]. Použít smluvní sazbu ale znamená přečíst konkrétní smlouvu a mít doloženou rezidenci i to, že investor úrok přijímá pro sebe, ne jako prostředník pro někoho jiného. Obojí popisuje heslo Smlouva o zamezení dvojího zdanění.

Podle mého názoru se smluvní sazba vyplatí řešit u investorů s velkým objemem, kde rozdíl na každé výplatě dělá stovky nebo tisíce korun. U malých investorů emitent obvykle srazí zákonných 15 % a investor o rozdíl požádá, pokud chce. U kterého úřadu a jakým postupem, je otázka pro daňového poradce.

Oznámení o sražené dani a potvrzení o sražení daně

Po výplatě nerezidentovi má emitent kromě odvodu daně ještě oznamovací povinnost. Z úroku, ze kterého daň srazil, podává oznámení o sražené dani ve lhůtě pro odvod. Oznamuje se i úrok, ze kterého nic nesrazil, protože je osvobozený nebo ho smlouva v Česku nezdaňuje, a to do 31. ledna následujícího roku. Takové oznámení se nepodává, pokud tyto úroky jednomu nerezidentovi za kalendářní měsíc nepřesáhnou 300 000 Kč (§ 38da odst. 1, 2 a 5) [1]. Lhůty, účty a samotný odvod popisuje článek Odvod srážkové daně z úroků.

Investor může daň sraženou v Česku potřebovat doložit doma, např. kvůli zápočtu na svou daň. Na jeho žádost vydá správce daně emitenta „Potvrzení o sražení daně“ a investor o ně může požádat i prostřednictvím emitenta (§ 38d odst. 7) [1]. Back office proto u každé výplaty nerezidentovi eviduje úrok, sazbu, sraženou daň a stát rezidence, aby žádost šla vyřídit bez dohledávání.

Kdy rezidence není jednoznačná

Emitent při kontrole před výplatou občas narazí na investora, u kterého se podle údajů v evidenci nedá rezidence určit jednoznačně.

Investor splňuje podmínky ve dvou státech

Investor má byt v Česku i v Německu a v obou státech tráví část roku. Podle českého zákona může být českým rezidentem a zároveň rezidentem Německa podle německých pravidel. Tuto situaci řeší smlouva o zamezení dvojímu zdanění, která určí, kde je rezidentem pro její účely. Emitent o tom nerozhoduje. Když investor tvrdí, že je rezidentem Německa, chce od něj německé potvrzení o rezidenci a do té doby ho vede jako českého rezidenta podle bydliště v Česku.

Firma se sídlem v cizině, řízená z Česka

Společnost má sídlo na Kypru, ale jednatel ji řídí z Prahy. Rezidentem je i firma, která má v Česku jen místo vedení (§ 17 odst. 3) [1]. Pokud je místo vedení opravdu v Praze, je firma českým daňovým rezidentem a daň se jí nesráží. Kyperské potvrzení o rezidenci tu emitentovi nemusí stačit a je dobré se poradit s daňovým poradcem.

Závěr

U nerezidenta rozhoduje stát rezidence. Ze státu EU, EHP nebo státu se smlouvou či dohodou o výměně informací se sráží 15 %, z ostatních 35 %, a to fyzickým osobám i firmám (českým firmám se naopak nesráží). Potvrzení o daňovém domicilu je doklad, že emitent sazbu zvolil správně. Když propadne, zákonná sazba zůstává, ale nižší sazba ze smlouvy se bez platného potvrzení nepoužije. Nejvíc práce ušetří obnovovat potvrzení každý rok s předstihem před výplatou.

Stav k 15. 10. 2026. Nejde o daňovou ani právní radu.

Reference

1. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 2, § 17, § 22, § 36, § 38d a § 38da [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-586
2. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 76 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-280
3. Ministerstvo financí, Přehled platných smluv o zamezení dvojího zdanění [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://mf.gov.cz/cs/zahranici-a-eu/smlouvy-o-zamezeni-dvojiho-zdaneni/prehled-platnych-smluv
4. Generální finanční ředitelství, Informace k vydávání potvrzení o daňovém domicilu [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/ms-prime-dane/P1_Informace_GFR.pdf
5. Sdělení č. 100/2003 Sb. m. s., Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění, čl. 11 [on-line]. [cit. 2026-10-15]. Dostupné z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/ms/2003-100